Sezonu hodnoťme až po jejím konci, žádá šéf olomouckých volejbalistek Jiří Zemánek
Na pravidelný příděl extraligových medailí si v posledních sezonách zvykli příznivci volejbalistek Univerzity Palackého Olomouc. V té probíhající se ale jejich oblíbenému týmu zatím až tolik nedaří, což právě zejména fanoušci nesou těžce. „Nelze říct, že bychom se sportovními výsledky byli v tuto chvíli nějak spokojeni. Sezona však ještě zdaleka neskončila, proto s konečným hodnocením počkejme až na její závěr,“ říká předseda oddílu olomouckých volejbalistek Jiří Zemánek.
V extralize jste po základní části spadli do druhé výkonnostní skupiny. V evropských pohárech jste nepřešli přes úvodní kola v CEV Cupu ani v Challenge Cupu a v Českém poháru jste vypadli v semifinále. Jak jste s dosavadním průběhem sezony spokojen zejména po výsledkové stránce?
V prvé řadě je potřeba zdůraznit zdánlivě samozřejmou věc, na níž se však v emocích často zapomíná. A to je fakt, že sezona ještě zdaleka neskončila. Vyčkejme na její konec a výsledek a pak teprve hodnoťme. To se pochopitelně týká nyní už jen extraligy žen, protože pohárová sezona pro nás minulý týden porážkou od Olympu skončila definitivně. Je ovšem pravda, že jsme po výkonnostní stránce zatím od našeho týmu očekávali více.
Zkuste tedy nyní alespoň krátce zhodnotit vaše pohárová vystoupení na evropské i domácí scéně.
V evropských pohárech, které jsou naším každoročním cílem a zatím se nám jej pravidelně daří plnit, jsme ne zcela zvládli dvojutkání CEV Cupu s belgickým Zoerselem. Tam jsme určitě postoupit mohli. Velkoklub z turecké Bursy už byl v Challenge Cupu reálně nad naše současné síly. To by se ale pravděpodobně týkalo všech českých klubů, možná i dominantního Prostějova. V Českém poháru není semifinále úplně špatný výsledek. Vzhledem k dopředu prakticky jisté účasti Prostějova a vysoké aktuální výkonnosti pražského Olympu v kombinaci s rozlosováním pohárového pavouka mělo finále předvídatelné aktéry. To však samozřejmě neznamená, že by nás pouhá účast v semifinále uspokojovala.
Připouštíte tedy, že fanoušci od vás jako od několikanásobného medailisty z posledních let očekávali a očekávají více, než družstvo na palubovce předvádí?
To si samozřejmě všichni v klubu uvědomujeme. Na druhou stranu však musím připomenout, že už před sezonou jsme avizovali změnu strategie a koncepce v podobě nástupu úspornější politiky a postupného ozdravení ekonomiky našeho oddílu. Pořád je třeba mít na paměti osud volejbalové Slavie, k němuž se nechceme ani přiblížit, a celkově nedobrou finanční situaci v celém českém sportu. Také bych v této situaci našim příznivcům připomněl, že ještě v roce 2006 se tu hrálo o záchranu extraligy s Přerovem, o rok později tým skončil šestý z tehdy osmi účastníků extraligy a teprve od sezony 2007/8 začíná fanoušky vzývané medailové období. To mimochodem úzce souvisí s tehdy nastartovaným vzestupem Sokola Šternberk. Přesto nás, a mě osobně zvlášť, současné tabulkové umístění Olomouce nenechává v klidu. Ale znovu zdůrazňuji, že na konečné hodnocení sezony a případné vyvození důsledků je čas až po skončení soutěžního ročníku.
Právě spolupráce se Šternberkem občas vzedme hladinu emocí fandů obou klubů. Ti především probírají letos i jindy četné přesuny mezi oběma kádry. Nejsou tyto přestupové šachy někdy spíše kontraproduktivní?
Takhle se to nedá paušalizovat. Každý případ je individuální a samozřejmě ne vždy se přesun povede. Základní myšlenka je však jasná: hráčky, které svou výkonností přesáhnou formát a ambice Šternberka, by měly prokázat své schopnosti v kvalitnějším týmu Univerzity Palackého. Někdy se ukáže, že na to zatím nemají, pozitiva tohoto modelu ale převažují. Vždyť ve Šternberku získávaly prvoligové a pak i extraligové ostruhy pozdější opory Olomouce a mnohdy také reprezentantky Gregorová (Tinklová), Mátlová (Schandlová), Sajdová, Měrková, Honková, Košická, Polášková… Navíc v této sezoně se konečně začíná dařit ve větší míře plnit i další z důležitých úkolů Šternberka – začleňovat náctileté talenty z vlastní líhně a umožňovat jim první ostré extraligové starty proti nejlepším tuzemským celkům.
Pojďme na některé konkrétní hráčské „kauzy“ z této sezony: kam po přesunu ze Šternberka do Olomouce zmizela Simona Janečková?
To je právě jedna z těch situací, kdy se přesun ze Šternberka do Olomouce nepodaří. Simona Janečková dlouhodobě nenacházela společnou řeč s olomouckým trenérem Jiřím Teplým a byla spokojená se svou rolí ve Šternberku. Proto v průběhu sezony požádala o uvolnění do zahraničí, což jsme jí umožnili. Nikoho totiž u nás proti jeho vůli držet nehodláme, na druhou stranu očekáváme od hráček chuť a vůli posouvat se výše. Uvidíme, jak si Simona povede ve svém dalším volejbalovém životě.
Na post libera jste před sezonou angažovali Američanku Elysse Richardsonovou. Jak tento krok nyní hodnotíte a proč už se Elysse od ledna neobjevuje v sestavě týmu?
Elysse odjela na Vánoce domů do USA a bohužel v tuto chvíli nemá vyřízené potřebné dokumenty, které by jí umožnovaly hrát – tedy vlastně pracovat – u nás. Věřím, že se celá situace brzy vyřeší a Elysse se znovu připojí k týmu. Za horší sportovní výsledky družstva v dosavadním průběhu sezony totiž rozhodně vinu nenesla, alespoň ne ona sama.
Další posily, americká útočnice Kingová, slovenská blokařka Tomášeková, zkušená smečařka Dedíková a šternberské libero Hronová, se k olomouckému družstvu připojily až během sezony. Co lze nyní říct k těmto příchodům?
Především si myslím, že jsme těmito příchody dostatečně prokázali, že cítíme zodpovědnost vůči fanouškům a jejich očekáváním, a to i přes již zmíněnou snahu o nutná úsporná opatření. Po pomalejším a výsledkově rozpačitém rozjezdu jsme chtěli dát týmu potřebný impuls a posílit jej na nejbolavějších místech. Na zhodnocení úspěšnosti těchto kroků je ještě brzy, také v tomto případě počkejme nejpozději na závěr sezony a naše konečné umístění v extralize.
Co byste vzkázal příznivcům olomouckého ženského volejbalu na prahu nadstavbové části extraligy a před pomalu se blížícím play-off?
Vzkázal bych jim totéž, co vždy zdůrazňuji i svým kolegům z vedení oddílu a také hráčkám. Tedy trpělivost a pokoru vůči soupeřům, jejichž sportovní a ekonomické kvality jsou v řadě případů nemalé a minimálně srovnatelné s těmi našimi. Když ale nebude chybět píle, víra a bojovnost, můžeme dosáhnout velkých cílů. Ze strany fanoušků bychom naopak určitě všichni ocenili podporu našeho týmu a sounáležitost s klubem. Pojďme táhnout za jeden provaz a společně dokážeme mnohé.
Je vidět, že pan předseda je politik. Na některé choulostivé otázky neodpověděl, některé „zodpověděl tak, že vlastně nic neřekl“. Pravdu má v tom, že zajíci se tzv. počítají až po honu, ale v tomto případě už je co sčítat a výsledky jsou zatím neradostné.
V poháru CEV jsme opět vypadli v prvním kole a to s hratelným soupeřem. Pan předseda to komentuje slovy, že jsme utkání s belgickým týmem „ne zcela zvládli“. Co to je???
V Chalenge Cupu jsme odehráli zápas na hranici svých možností, ale turecké mužstvo bylo lepší.
V Českém poháru jsem začali až ve třetím kole proti Šternberku a první kvalitního soupeře jsme měli v semifinále Olymp, kde jsme doma zahráli velmi špatný zápas a zaslouženě vypadli.
Spolupráce se Šternberkem je věc dobrá a záslužná. Nový trenér začíná dávat příležitost mladým hráčkám Borovcové, Šenkové či Kepplové. Žádná z nich zatím nenaznačuje, že by se v brzké době mohla posunout výš. V Olomouci 18 letá Čudová dostává minimum příležitosti a když ji dostane, např. se studentkami z Brna, nijak je výkonnostně nepřevyšuje a je u ní vidět velká absence herní praxe.
Jako velkou chybu vidím to že se klub nepostaral o pracovní povolení libera Ellyse. Když už se u nás podstatně zlepšila na příjmu, vrátila se domů a Šternberská Hronová svým příchodem zase oslabila Sokolky.
Univerzálka King byla doporučena hráčskou agenturou. Její výkonnost ale nepřevyšuje naše smečařky. Je možné že ji chybí pouze herní praxe a bude se zlepšovat.
Před odvetou v Ostravě se do družstva vrátila G.Tomašeková a bylo to znát. Bohužel její výkonnost nemá potřebnou stabilitu a v zápasech kde jsme tzv. vybouchli např. doma s Olympem, nebo ve Frýdku se jí rovněž nevedlo.
Když se v mužstvu objevila Monika Dědíková, padla debata proč? Pravdou je, že v zápasech kde nastoupila podávala nejstabilnější výkony a měla nejméně tzv. nevynucených chyb.
Před sezonou se vedla diskuze, že odešly zkušené hráčky, ale pravda je, že byly jen dvě a to Jana Šenková a na bloku Lea Murčinková. V mužstvu je velmi zkušený základ : V. Tinklová, M. Dědíková, S. Hronová, V.Schandlová,
G.Tomašeková, E.Rutarová i K. Holásková. Všechny mají mnohaletou praxi v extralize, některé z nich i reprezentační /Tomašeková, Rutarová/.
Méně zkušeností a to pouze relativně májí Polášková, Košická a Kojdová.
Není nejmenší důvod proč by tato sestava měla prohrávat rozdílem třídy s jakýmkoliv mužstvem extraligy mimo Agel. Je to podle mě jen o tom zda je tým ochoten táhnout za jeden provaz, je to o bojovnosti, ochotě odevzdat na place všechno.
Krásným příkladem je v letošní sezoně mužstvo Ostravy ve kterém hrají i dvě naše bývalé hráčky Iva Nachmilnerová a Helena Kojdová. Rozhodně nemají silnější kádr než je ten náš, ale na hřišti nechávají jejich hráčky úplně všechno. Kdo mi nevěří ať se podívá např. na jejich poslední zápas v Praze s Olympem na stránkách http://www.tvcom.cz.
Škoda, že o ztrátě morálně volních vlastností našeho mužstva v probíhající sezoně pan předseda nenapsal ani čárku. Přitom se máme čím chlubit. Otáčené zápasy s Brnem v předchozích letech svědčí o tom, že to hráčky dovedou a je to v nich.
Kdy se probudí a my jako diváci to na hřišti uvidíme nevím. Věřím ale, že se toho ještě v letošní sezoně dočkám, jinak bych v Olomouci na volejbal nechodil.
Omlouvám se, z odcházejících hráček po loňské sezoně jsem zapomněl na Helenu Kojdovou, která je v Ostravě.
Já to vidím tak, že jakékoli jiné umístění než druhé místo v extralize, je pro tento tým neúspěch. Příčiny současného stavu vnímám v nedostatečném nasazení, nižší psychické odolnosti a stagnaci popř. propadu výkonu hráček. Tolik pohled diváka. Jak jsou na tom holky co se týmového ducha a soudržnosti týče, ví jen ony samy. Každopádně nadstavba ve druhé skupině je neúspěch, vypadnutí s Olympem je neúspěch. Pan předseda píše, že díky rozlosování bylo finále viceméně dané, já se ptám, kde na tom byl? Oč je olomoucký kádr horší než te pražský? Bohužel v tom, že aktuální forma je možnostem hráček hodně, možná i propastně vzdálená. Ovšem i ze druhé skupiny je možnost postoupit do finále, určitě lepší než z 4. nebo 5. místa. Cokoliv jiného, než finále extraligy, je pro tento tým neúspěch, jenom chtít. Když se ale nechce, je to horší, než když se nemůže.
> Ovšem i ze druhé skupiny je možnost postoupit do finále, určitě lepší než z 4. nebo 5. místa.
A to jako jak? Pokud se nestane něco neočekávaného, t.j. prohra Prostějova nebo Olympu v prvním kole play off , nebo nějaké jiné pořadí po nadstavbové části než 1. Prostějov, 2. Olymp, tak přeci i v případě vítězství Olomouce v prvním kole bude v semifinále soupeřem Prostějov. (vítěz 1. kola s nejlepším umístěním po 2. části proti vítězi 1. kola s nejhorším umístěním po 2. části; viz. http://www.cvf.cz/soubory/13809/Rozpis_soutezi_CVS_2014-15.pdf)
Asi máte pravdu, podle rozpisu to tak je. Já žil do teď v domění, že se jedná o klasického play-off pavouka, kde tým ze spodní části tabulky může vyřadit výše postaveného a dostat se tak na jeho místo. Nějak mi není jasné, proč je to zrovna takto, ale co se dá dělat.
> Nějak mi není jasné, proč je to zrovna takto, ale co se dá dělat.
Když odhlédnu od toho co je aktuálně výhodné/nevýhodné pro klub kterému fandím/nefandím a zamyslím se nad tím tak nějak nezávisle, tak mi to přijde jako pěkný systém.
1. posiluje to význam základní a nadstavbové části, přeci jen hrají se převážnou část sezóny a je určitě správné aby jejich výsledek něco znamenal
2. výrazně to omezí, až skoro znemožní to různé spekulace typu: „teď by bylo lepší prohrát, abychom se umístili na nižší příčce a pak nenarazili na…“
Význam základní a nadstavbové části byl svazem zcela potvrzen před třemi lety, kdy šlo VK Prostějov do play-off z prvního místa, aniž by hrálo základní část nebo nadstavbu, protože hrálo zcela jinou soutěź – středoevropskou ligu.
V hokeji je tento způsob pavouka běžný a nikdo s ním nemá problém. Tady je problém ten, že je tu jedro družstvo, na které chce každý narazit co nejpozději. Proti celku, s na české poměry s v podstatě neomezeným rozpočtem, se totiž hraje docela těžko.
Ještě malá poznámka: dneska se hraje proti PVK Přerov. Pokud budou hrát holky na co mají, nemůže soupeř při vší úctě uhrát víc, než 18 bodů na set. Tož tak.