Je jí teprve sedmnáct let, ale ve volejbalové extralize žen není žádným nováčkem. V Olomouci dostává stále více příležitostí ukázat, co v ní dřímá za potenciál. Ač je v týmu suverénně nejmladší členkou, tak jejích 193 centimetrů rozhodně nepřehlédnete. Letos má za sebou také premiéru v reprezentačním výběru žen. Řeč je o talentované univerzálce Gabriele Orvošové.

V uplynulém ročníku začala dostávat více příležitostí ukázat svůj talent, ale chvíli jí to trvalo. Během letní přípravy si poranila koleno, a když se stav nelepšil, musela zamířit na operační sál. Zatímco spoluhráčky bojovaly na hřišti, ona je sledovala z tribuny a vyhlížela návrat pod síť.

„Návrat to byl komplikovaný, protože bylo těžké nastoupit do rozjetého vlaku, ale nakonec se mi to povedlo,“ vrací se Gabriela Orvošová k prosinci, kdy se pozvolna začala vracet na hřiště.

První větší příležitost v důležitém utkání dostala na Final Four Českého poháru. V semifinále ještě zůstala na lavičce. „Trošku mě mrzelo, že jsem se nedostala na hřiště,“ řekla.  Nicméně v průběhu finálového utkání s Prostějovem, za nepříznivého stavu, dostala šanci a ukázala, že pro Olomouc může být v budoucnu rozdílovou hráčkou. „Finále mi vyšlo a byla jsem za to ráda,“ říká s pokorou Orvošová.

Výkon z finále Českého poháru, ale i ty, které přišly ve zbytku ročníku, nešly přehlédnout. Všiml si jich i reprezentační trenér Zdeněk Pommer mladší a povolal ji do národního výběru.

„Už loni jsem byla v širší nominaci. Letos jsem doufala, že se tam znovu objevím a nakonec jsem zůstala i v užším výběru,“ přibližuje svou první účast na seniorské reprezentační akci. „Moc si toho cením,“ doplňuje.

Velkou premiéru si odbyla v Jindřichově Hradci, kdy nastoupila na závěr utkání s Běloruskem a před vyprodanou halou proměnila „prasátkem“ ze servisu mečbol, který poslal reprezentační výběr na Final 4 Evropské ligy do Maďarska. „Fanoušci udělali super atmosféru. Když jsem šla na hřiště, tak jsem byla hodně nervózní, ale nakonec jsem to překonala,“ popisovala své pocity před postupovým bodem reprezentační univerzálka.

Reprezentace však pro rodačku z Charvát nebyla žádnou neznámou, neboť pravidelně reprezentovala v mládežnických kategoriích, ale přeci jenom to bylo pro ni něco nového. Už nemusela plnit roli lídra, nebyla tolik pod tlakem a mohla se víc uvolnit. „Byl to parádní pocit. Holky jsou zkušené a mám tak možnost se od nich řadu věcí přiučit,“ zářila Orvošová po návratu domů.

Napilno však nemá jenom na hřišti, ale i ve škole. Navštěvuje Gymnázium Čajkovského, kde ji letos čeká třetí ročník ve sportovní třídě a občas si musí vybrat.

„Místo ranních tréninků chodím do školy. Někteří učitelé mají pro mě více pochopení a někteří méně, ale snažím se to skloubit ke spokojenosti všech. Když cestujeme s klubem nebo reprezentací, tak se snažím učit v mezičase,“ popisuje úskalí, která na sportovce čekají, když se rozhodnou naplno věnovat svému sportu, ale přitom nezapomínají na vzdělání.

Ve škole na její růst dohlíží učitelé. Na tréninku trenér Jiří Teplý a taky Jana Napolitano Šenková. Nestárnoucí olomoucké „účko“ toho má ve svém životopisu hodně. Odchovankyně Olomouce se dostala do zahraničí, kde sbírala zkušenosti v Itálii a řadu let vedla reprezentaci jako kapitánka. Nyní předává své zkušenosti právě Orvošové. „Šena je mou velkou motivací. Jednou bych určitě chtěla dosáhnout toho, co dokázala ona,“ přeje si mladá univerzálka.

Obě čeká další sezona ve stejném dresu. Pro jednu bude možná poslední, pro druhou naopak odrazová.

„Doufám, že letos by se nám titul mohl podařit. Těším se i na Ligu mistryň, bude to zase něco nového,“ říká Gabriela Orvošová.

Dotáhne tahle dvojice Olomouc k titulu?

Foto: http://www.cvf.cz