Během léta se z dosavadního předsedy oddílu volejbalistek SK UP Olomouc Jiřího Zemánka stal šéf zcela samostatného Volejbalového klubu Univerzity Palackého. A pokud bychom měli soudit jen podle výsledků přípravy extraligového družstva žen, byla to zatím přeměna nadmíru úspěšná. Vždyť z třinácti zápasů s kvalitními soupeři vysokoškolačky hned dvanáctkrát na palubovce triumfovaly. Předseda klubu má však daleko dlouhodobější a ambicióznější cíle. „Jsme jediný extraligový univerzitní tým volejbalistek u nás a jako takový se chceme do dvou let stát resortním centrem a jádrem české reprezentace pro akademické hry,“ říká Jiří Zemánek.

Máte za sebou rozhodně nejhektičtější léto za dobu svého působení u olomouckého ženského volejbalu. Jak se tedy aktuálně má stále ještě „novorozenec“ jménem VK UP Olomouc?
Té administrativy bylo opravdu hodně. Ale jak se říká, co jsme sami chtěli, to máme. K poslednímu červnu jsme opustili náruč SK UP Olomouc a vydali se vlastní cestou. Přestože je před námi ještě dost práce, tak se dá říci, že ta zásadní transformace již proběhla. Jsme rámcově dohodnuti s Univerzitou Palackého na spolupráci a já bych chtěl především poděkovat panu rektorovi a celému vedení školy za vstřícný přístup a korektní jednání.

Už po vystoupení z SK UP Olomouc jste nastínil plány nového klubu. Změnilo se od té doby něco?
Všechny naše plány nadále trvají a platí. Do dvou let chceme být plnohodnotným resortním centrem pod ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, podobně jako je pražský Olymp resortním klubem ministerstva vnitra. Plánujeme vychovávat a soustřeďovat reprezentantky pro akademická mistrovství a být univerziádním centrem ženského volejbalu v České republice. Je třeba si uvědomit, že jsme v současnosti jediný ženský univerzitní klub ve volejbalové extralize. To je pro nás velká výzva a zároveň i závazek.

Radost vám určitě aktuálně dělá značně obměněné ženské áčko, kterému se zatím v přípravě nadmíru daří. Je to tak?
Musíme si hlavně přiznat, že loňská sezona byla po sportovní stránce neúspěšná. Kádr působil poněkud sterilně a bez jiskry a bylo potřeba jej doplnit a obměnit. Zatím to vypadá, že si tým sedl a citelně se posílil. Hlavně každá hráčka v něm je výraznou individualitou, což mi vloni chybělo. Holky z třinácti zápasů na třech velkých turnajích prohrály jediný s extrémně silnou ruskou Uraločkou Jekatěrinburg. To na jedné straně potěší, na druhé je to pro nás v jistém smyslu i zvednutý varovný prst, protože právě po výsledkově dobré přípravě často přichází herní propad. Snad se mu dokážeme vyhnout.

Vlně příchodů posil předcházely nemalé hráčské odchody. Zkuste je konkretizovat.
Veronika Schandlová je na mateřské dovolené, Evě Rutarové skončila smlouva a zároveň ukončila studia, takže tady byl odchod logický. Kontrakt vypršel i Veronice Tinklové, která původně u nás chtěla pokračovat, ale nakonec vyslyšela vábení Ligy mistryň v nedalekém Prostějově, což je v jejím věku logické.

Jistě ne náhodou jste si na závěr výčtu ztrát ponechal Petru Kojdovou a Lucii Poláškovou…
U těchto dvou mladých hráček se naplno projevilo riziko transformace z jednoho subjektu na druhý, kdy jsou hráčky po určitou dobu nechráněné smlouvou a tedy de iure volné. Právě tyto dvě toho využily, s čímž jsme u Kojdové trochu počítali, u Poláškové nás to poněkud překvapilo. Petra se zároveň se studiem vysoké školy v Ostravě nemohla zcela adekvátně věnovat tréninku. Chtěli jsme se s Ostravou domluvit, ale k uspokojivé dohodě nakonec nedošlo. Totéž se dá říci také o Přerovu a Poláškové. Oba konkurenční kluby jednaly v těchto případech asi v souladu s předpisy, i když rozhodně ne zcela morálně. Proto jsme se rozhodli, že tato nekorektní jednání budeme řešit čistě s hráčkami, které obě dle vypracovaných právních posudků porušily své smlouvy a bude to s nimi řešeno soudní cestou.

Teď už pojďme k příchodům. Nejvíc jich bylo z Frýdku-Místku, odkud se do Olomouce přesunuly hned čtyři volejbalistky – Katarína Dudová, Martina Michalíková, Paula Kubová a Veronika Závodná. Co k nim říct?
Těší mě, že se ve všech případech jedná o vyspělé hráčky, a to herně i charakterově. Ve Frýdku už nechtěly pokračovat a jsme rádi, že jsme je mohli přivítat u nás.

V kádru máte ale ještě dvě další nové výrazné tváře.
U Chorvatky Bety Dumančičové se naskytla příležitost, které jsme se chopili. Věřím, že k nám přinese jižanskou dravost a bezstarostnost, tedy vlastnosti, které v české lize s výjimkou Prostějova postrádáme. V případě velezkušené nahrávačky Soni Novákové jde hlavně o to, že chceme v evropských pohárech přežít úvodní kola, což by měl právě špičkový dirigentský tandem se Slovenkou Dudovou umožnit.

O vás je známo, že máte blízký osobní vztah ke šternberskému Sokolu, tedy dalšímu extraligovému klubu, s nímž navíc Olomouc na volejbalovém poli úzce spolupracuje. Zkusíte nastínit změny, k nimž došlo během léta právě ve Šternberku?
Můžeme očekávat, že Sokol bude hrát v nové sezoně trochu jiný volejbal, tentokrát opravdu založený na hodně mladých, ale i talentovaných hráčkách. Jsou zde mládežnické reprezentantky Dudová, Hudylivová, Orvošová, Oborná, Šenková či Zatloukalová a k nim zkušené Janečková a Jurčíková. Družstvo se už nemůže opírat o zkušenosti Ticháčkové, která je na mateřské, ani Oborné, jež odešla do zahraničí. Přesto jsem přesvědčen, že právě tento model povede k úspěchům.